Vladimír Doležal vystudoval malbu a restaurátorství na bratislavské VŠVU a pražské AVU, kde byl posléze mezi lety 1993 a 2000 asistentem restaurátorské školy Karla Strettiho a od roku 1995 též vedoucím pedagogem klasických malířských technologií.
Jeho vlastní malířskou tvorbou zkušenost restaurátora intenzivně prostupuje – je to především zkušenost znalce evropské výtvarné tradice. Hluboké chápání významu figurativního obrazu, tedy representace archetypálních fenoménů lidského bytí, je pro Doležalovu tvorbu určující. Do této oblasti spadá podstatná část jeho díla. Tu lze dále rozdělit do několika skupin opakovaně se vracejících figurálních typů (postavy pololežící, sedící, stojící, typické figurální skupiny aj.), na kterých je možno zkoumat proměny autorova pojímání určitých postojů a gest – nikoli náhodných, ale vycházejících z tradice jejich významu.
Doležal se nicméně vyrovnává s celou výtvarnou tradicí, k níž přísluší, včetně nové a nejnovější – abstraktní a konceptuální. Do tohoto druhého proudu autorovy tvorby patří například apropriace různých nalezených předmětů – plechů, lepenek, plakátů a reklamních letáků, jejichž konzumní pseudorealitu kriticky reflektuje. Těžiště nefigurální tvorby pak tvoří takřečené „Doležalovy pruhy“. Čára, základní výtvarné gesto, je linií horizontu autorových poloabstraktních krajin. Jinde se rozšiřuje v barevnou plochu, která je základem malby jako takové. Doležal ji vychutnává v této prapůvodní podobě, aniž se opakuje.
Linie u Doležala též symbolizuje tištěný řádek textu. Se sekvencemi takto uspořádaných čar mnohokrát pracoval, především ve svých autorských knihách. Autorská kniha jako žánr má v Doležalově tvorbě mimořádný význam – je jedním z mála tvůrců nejen českých, ale i světových, kteří se jí zabývali soustavně. Jeho tvorba na tomto poli zahrnuje řadu kategorií od knih-deníků přes drobné zásahy do existujících knih či jiných tisků, jež autor v knihu zpracoval, až po prostorové knižní objekty.
Neméně zajímavé jsou nesčetné Doležalovy skicáře, které umožňují takřka hodinu po hodině sledovat vývoj malířových tvůrčích záměrů – je to jedinečná možnost vhledu do myšlenkového proudu umělce – vizuálního tvůrce.
Lucie Rohanová
„Rozšlapanou bedýnku z dýhových latiček pasuje na reliéf,
ze zdi strženou vrstvu propletených plakátů povýší na plastiku,
plech přejetý tramvají opatruje jako relikvii.“
Jiří Hůla
úryvek z úvodní řeči k zahájení výstavy
v Galerii Caesar v Olomouci (duben 2003)
